18.) 11.-13.7.2018 Velký Vír- zbořený most Albrechtice a zpět, ( km 161-197 )
1.den Velký Vír – most Podolsko +1km,  st.11.07.18  26,4km +3km rozplavba
Vyrážíme z Vel.Víru asi po desáté ráno. Čímž je mnou připravený denní itinerář původně projednané plavby Č.Budějovice-Orlík v pudeli. Navíc Vašek opomenul doma špricdeku, sviští domů a já zevluji na hladině, svačím, opravuji takeláž a klobouk s péry Australky. Když opravdu vyjíždíme proti vodě, spíš z hecu házím trasu Týn n.Vlt, a zpět. To je ovšem 100 km a nad naše síly, alébrž jsme oba poprvé tento rok na vodě. Hanebná to realita.
Na zdar akce popíjíme kalíšky pravého zlatého, tedy 5ti letého Fidelova rumu. Pádlujeme tak pomalu, že je to vlastně odpichování od vody, kecáme o všem možném. Tlačí nás totiž vítr do zad, takže jen s ním jedeme asi jeden uzel. Cca v půl páté nás přepadne prška, měnící se na lijavec dvacetiminutový. Jsme u zátoky poblíže obce Zběrov, kde jsou vpravo proti vodě na břehu chaty. Protože pršák postupně ustal a ještě nechceme tábořit, pádlujeme ještě 6km. Asi 1km za Podolským mostem vlevo proti proudu je místečko a označený rest. Vybalujeme, stavíme tenty, papáme a posléze usínáme za šera, tedy asi 21.30hod. Na to jakou jsme zvolili flákárnu je 26km překvapivých.
2.den most Podolsko-zbořený most Albrechtice/Hladná-most Podolsko, čt,12.07.18  24km
Představa, že vyrazíme do osmi ráno je zcela mylná. Tedy v deset, za popíjení kalíšků vysooktanové kubánské pohonné tekutiny. Vítr opět v zádech, sluníčko občas pálí, občas roleta na nebi. Ale neprší, tedy ve smyslu lijavce. Začínají řasy v míře větší než malé, což je dáno hnací silou větru proti vodě. Čím dál, tím větší hnus. Dojíždíme ke zbytkům pilíře mostu via Albrechtice a nalézáme +0,5km na pravém břehu místo ke svačině a pokecu (Hladná). Do Kořenska zbývá 4,4km, k mostu a kavárně v Týnu nad Vltavou celých 9km.
Protože naše lenost dosahuje vrcholu, spokojujeme se s místem obratu, Vašek se koupá. Když jsem viděl husté laguny řas s desítkami mrtvých rybek v kompozici s plastovými lahvemi, opustila mne myšlenka na čabání.
Jedeme za hoďku zpět, proti větru, po vypití vítězného pivka (Kozlík 12). Dojíždíme asi ve 20 hod, na naše volné tábořiště u Podoláku. Cestou k Tejnu nás předjeli „rybízové“, tedy potěr na rychlostních kanoích a čtyřce. Na všechny hulákal trenér, by se neflákali. Ze slušnosti jsme je nepředjeli, což by Vašek na Zegulu Greenland T, zcela jistě alespoň na chvíli dokázal. Jinak žádný mořák. Ujetá vzdálenost 24km není špatná na dva relaxující penzisty. 
3.den most Podolsko - Velký Vír,  26,4km pá,13.07.18,  (CELKEM 77km)
Zase hezké ráno, sluníčko, zde čistá voda. Vaška irituje sumec, co se fláká u břehu a snídá menší rybky. Balíme, papáme dokonce smažená domácí vajíčka, koupeme se a fotíme xichty na památku. Vyrážíme proti větru a chytáme se za plující bednou-hausbótem, kde kormidluje panička. To je něco pro Vaška. Já jedu stranou v délce cca 5km, pak se vracím. To už k paničce přišel i páníček, kterej hajal. Vítr je dost silný, je jasné, že mých 7km je pro Vaška malá rychlost, šel by určitě v maximu 10-12km/hod. Já jsem s plasťákem Kodiakem spokojen, co bych taky za pětatřicet chtěl, že jo. Nicméně mám v hlavě třetí plachtu dle Youtube a to džunkovou, kotvenou na přídi. Nechtěl jsem první dva roky vrtat do nové lodi. Velké Véčko i kulatá metrová před deyhatch byly na mne příliš. Na Lipně se rozfoukalo a tak Kodiak šel asi na 18-20km a to bych s naloženým daleko nezvládl. Mám připravená i kola 400mm (16“) na podvozek, pod střed kajaku. Když je naloženo, má to zvíře 50-55kg a vozík s malými plast.koly před koncem je velká zátěž ve předu na ruku.
V závěru trasy to rvu sedmičkou proti silnému větru okolo Orlíka a mám toho dost, navíc po čtvrté odpo. v pátek vyjíždějí nadrženci na skůtrech a lodích, tu 150koní, taky 650-tka. Vytahuji částečně vlhký herberk v zátoce k autu, které vzorně čeká. Vydařený výlet 77+3km rozplavba. Vašek ještě jede ke hrázi ke kamarádovi, já mám padla.
P.S. Před dvěma týdny jsem spadl na loket a zychytil to pravý ramenní kloub, což furt bolí. No nějak se vymluvit musím, tak čau.
( S Vaškem Krupičkou na ZEGUL Greenland T)

19.) 23-24.7.2018 Týn nad Vltavou- České Vrbné a zpět
                                      (km 205-236)
1.den Tejn- České Vrbné a část zpět 11km celkem 42km
Km 205
Po závozu vajíček a medu sestřenici Marii ( na oslavu jejich 70-tin) a objížďce pod Albrechticemi jsem na vodě asi v půl desáté u loděnice v Solní. Rozmáchaní němčouři již brousí své krásné závodní kajaky. Vyjíždím nabalen s vakem 6L vody, špice JOAN značně ve vodě. U jezu Hněvkovice telefonuji a komorník mne pouští. Svištím a jsem u přehrady, kde kajaky prý nepouštějí, vlevo je rampa a tlačím na podvozku seakajak nahoru, do brány a dolů na hladinu přehrady, km 210,38. Potkávám pár s půjčenými kajaky, svačím. Na přehradě vítr do zad, musím udělat novou plachtičku. Asi za dva kilásky vpravo stavím, obědvám a lenoším. Slunce chvílemi pálí, chvílemi s mráčky. Počítám km, jde to pomalu. V Purkarci je replika voru, stavěno v r.17, paní se z mola ptá, co to mám za péro ( na klobouku). Tak jí slušně odpovídám, že dlouhé černé pero jest velice vzácné z australských dravých ptáků, které chovám ve voliérách. Pak přidávám upřesnění,  Australka velká a přidávám KI-KI-RI-KI.
Jedu dál a začíná zelený hnus. Vybírám místo na odpolední svačinku na km 222,7 kde je stůl s lavicemi a urovnaným místem pro stan, zajisté od rybářů. Řeka je sevřena vysokým východní lesnatým srázem, nahoře silnice. Na západní straně, za posezením, je cyklostezka a obory pro jeleny a jiné paroháče. Je asi půl páté a svištím dál. Dojíždím do Hluboké nad Vltavou. Mám štísko, asi minutu čekám a pak vplouvám do komory se dvěma motoráky.
Vyjíždím, napravo přístav, přede mnou České Vrbné a řeka už teče a je sevřena travnatými břehy a stromořadím. Dojíždím v půl sedmé ke komoře a ani nevolám komorníka. Vlevo je konec slalomové dráhy a mlaďoši , také kemp, km 236, dost hluk. Vpravo je přepad řeky a značné vlny a proud. Protože klasický přenos pro jednoho via kemp je dost náročný, končím zde. Protože zbytek k Dlouhému mostu cca 4km znám jako své boty.
Dál se mi nechce a rozhoduji se, že pojedu zpět na místo 222,7 kde je dobré spaní. Bohužel je po sedmé večer a komora Hlub.n.Vlt. mimo provoz a tak vykládám, přenáším kajak po ku-rewevských schodech a dole zase obráceně. Vše asi na hodinu. Před tím jsem vizitíroval veřejný přístav, pro kajaky je však nepřátelský, nikde se nedá vylézt.
Po osmé večer vyrážím po vodě dolů, stmívá se a na březích žádní rybáři. Jak zjišťuji druhý den, tato část přehrady je v noci pro lov uzavřená. Mám čelovku ještě vypnutou a nastává skoro tma: Měsíc sice dorůstá, je jasno, ale řeka je sevřena zalesněnými vysokými břehy. Úplné ticho a paráda, jen kontury špiček stromů. Jak na Aljašce, v zádech Jack London, jen vlci nevyjí a medvědi neřvou. Zapínám čelovku a pátrám teď po proudu na levé straně, kde je mnou zvolený point na spaní. Skoro nic pro tmu není vidět a tak šátrám v paměti. Hledat jiné vhodné místo by za této konstelace bylo riziko. Mohl bych sice vytáhnout navigaci, protože na zvoleném místě jsem ji naposled vypnul. Ale to bych posral poetiku nočního pádlování.
Je deset hodin večer a nalézám point. Chvíli doplňuji tekutiny a dávám vítězné pivo. Pak s čelovkou stavím stan a ostatní propriety. Ujel jsem celkem 42km a mám toho dost, protože přenášení jezu v Hluboké při zpáteční jízdě byl fialový hnus.
2.den  zpět 20km do Tejna
V noci mne bolí celé tělo, pravý loket a ramenní kloub. Už je to měsíc po pádu a lepší se to pomalu. Zdá se mi, že ani nespím, ale je to jen dojem. Ráno vylézám v půl osmé ze stanu a právě přijíždějí dva rybáři na loďce, že prej je to jejich oblíbené místo. Kdybych řekl, že tady rybařím, jeli by dál. Ale takhle zastavují a vybalují cajk. Průběžně kecáme jako tří penzisti, umývám se a pomalu balím a snídám u stolu. Vyprávějí co zažili. První chytil hned kapra asi 42cm a pustil jej, druhý cejna na pánev, dost velký, ale také dostal svobodu. Ten stůl, s posezením, jak říkali, totiž vandalové shodili  z cyklostezky. Vytáhli jej, opravili a slouží dál.
Vyjíždím v půl desátý, přecpán a s maximální lenorou. Jedu okolo skal a kochám se ve slunci, už dost pálí. Občas přefičí nějaký člun a to není dobré pro břehy, které jsou již dost podemleté. Zastavuji asi po dvou hodinách u Purkarce, sedám na pseudohistorický vor a popíjím druhé vítězné, tedy poslední pivo. Přichází velmi štíhlá slečna a fotí pro turisty lákadla /vltavskotynsko.cz/, kecáme o všem možném. Pak se loučíme, nasedám a jedu dolů po vodě. Bohužel to všude okolo smrdí po chcíplých rybách a humusu v zelených lagunách plastového odpadu. To moc lákavé pro turisty asi nebude.
Asi ve dvě odpoledne přetahuji přehradní hráz Hněvkovice, jde to celkem dobře. Pak už jen co by kamenem dohodil na Jez a jsem puštěn komorou dolů. Poslední asi čtyři kilometry je to známá sranda, mimo člunu „Správy vodní cesty“. Jedou jak idioti na plnej knedlík, vlny jak almary. Dnes nikdo z pádlerů na vodě, všichni jsou asi už v Mexiku.
Zastavuji v Tejně u loděnice. Zase slečna, prý Sabine, 30, čte v tom parnu na dece knížku. Hubeňoučká /zase/, prsa jak dva velké ventilky pod kobercem, hrozně milá. Zase kecáme o životě, vypráví o Paříži. Hned kontruji, byl jsem tam na nóbl adrese týden s Einsteinem. Koupu se v místně lehce zelené vodě, dost teplé. Nakládám, jedu k benzince a pak via Temelín, Albrechtice domů, kde vypínám motor po šesté.
Zatím mám celkem napádlováno 1095km. Protože jsem chtěl přelézt 1100, asi dám kajak ve svém Lesním království na koupací kanadský sud s termální vodou a bylinkami a budu hodinu čvachtat vodu, abych to dořešil.

Zabavili kajak?
Za co. Nebo jsem nepochopil vtip :-)

Fill

no přece za překročení povolené rychlosti:)

Fill