Obepádlování ostrova Hinnøya - Norsko

Po úspěšný akci na Kostrách ve Švédsku jsme přejeli na sever Norska na hranici Lofot a Vesterál. Trasu autem jsme zvolili přes Švédsko po E45 a E10 cesta dlouhá, ale nepospíchali jsme a když už jsem toho měl za volantem plný zuby, tak jsme si schrupli, čili celej přesun trval cca 3dny. Auto jsme nechávali opět po slušným zeptání v rybářském přístávku ve vesnici Elde. Čundr trval 15 dní a obrazili jsme celý ostrov Hinnøya, zhruba po trase seakayakářského závodu který se tam každý léto koná.
Počasí bylo převážně hnusný a docela prověřilo naše vodácký hadry i stan a to jak deštěm, tak i větrem. Nejmíň bylo pět stupňů a to už jsem se ve svým letním péřáku slušně klepal, čili kdo tam pojedete, bacha na výběr výbavičky. Součástí vejletu byl i výšlap na horu Møysalen ve stejnojmeným národním parku. Vzledem k omezený výstroji na VHT jsem výstup ukončil u dolního jezera (jde o fakt dost tvrdej treking - cestu si v zásadě volíte sami a vede březovým hájem a skrz rašeliniště, na celý sedmikilometrový trasa jsem napočítal jen dva hooodně nenápadný mužiky)
Opět, nebyl problém tábořit kdekoli, vařit na ohni - nejlépe z naplavenýho dřeva a samozřejmě  po sobě uklidit.
V podstatě se mi plnily všehny klukovský sny, viděl jsem losy, soby, mořský vydry a orly, tuleně, delfíny. K večeři chytal tresky a makrely. Stačilo vhodit háček do fjordu a vytrvale popotahovat. Pokud byly ryby fyzicky nepřítoné, nasbírali jsme škeble, houby a ráno do vloček borůvky a jiný bobule.
Co se týče navigace, byla celkem jednoduchá, trochu už se musí počítat s proudy - hlavně ve fjordech a mezi ostrovy je to dost patrný a dle mýho odhadu můžou týct i tak kolem 5uzlů, s přílivem a odlivem, na otevřenejch plochách s komplexním vlněním. Docela dost se tu projevuje už deklinace a je třeba s tím počítat. Ideální bylo pádlovat na mapě se stovkovým měřítkem, ale neměl jsem ji na celou cestu, část mi pokrývala třistapadesátka a to už je trochu alchymie a ne navigace.