pohádka

Hvězda (pohádka pro téměř dospělé seakajakáře)
Motto:
Prý to má napsané v záhlaví jeden slavný sportsman a pádler. Jestli on se nejmenuje náhodou Ondra Nikl:
“Pádlujte, pádlujte, pádlujte!“
Jenže Vašnosti, to se lehko řekne, ale ty následky !!!

Milé, již dospělé děti, bylo – nebylo, za sedmero rozbitými okreskami a devíti hlubokými lesy v moravské zemi…
            Jednoho podmračeného dopoledne, kdy roztržitý Bůh nebes ZIPUS opomenul vyrolovat nebeské žaluzie, prosvítalo jen málo slunečních paprsků, tam dolů na moravskou zemi. Mlhavé cáry vodních par se vznášely nad Baťovým kanálem a starý muž se stříbřitými vlasy a bílým plnovousem monotónně nořil grónské pádlo do srpnové, ještě teplé vody. To veslování na mořském kajaku mu činilo tuze velkou radost!
-    - -. C-o-ž-e ?
-    Že na kajaku se nedá veslovat? Ano, správně! Však Vás také jen zkouším, zda-li jste dospěláci dost pozorní!
-     Tedy to pádlování mu činilo tuze velkou radost.

            Starý muž byl  potěšen, že si před nedávnem vystrouhal nové grónské pádlo ze smrkové fošínky a s potěšením si pochvaloval, že je velice zdařilé a při záběru vyrovnané při průchodu vodou na obou listech. Voda však byla kalná a to mohlo znamenat nepříjemnost. Rozmýšlel, zda mocná vládkyně severských moří, bohyně Immap Ukuua má takovou moc, aby pozlobila pádlera i ve střední Evropě. Usoudil, že nikoliv ale i tak se obával mocných Tupilaků. Nevěděl však o žádných socích, kteří by mu chtěli uškodit a Tupilaky podstrčili do jeho blízkosti, či dokonce přímo do kajaku. Proto pouze do závěrů pádla vkládal refrén inuitských zaříkávaček :

“ Ja - já,  ja – já“.

    Nejvíce se však starý pádler obával bohyně Asiaq, strůjce všech severských vichřic, větrů, lomozů a blesků nebeských. Zaslechl ale, že prý má ještě týden nějakou práci tam nahoře, v sousedním severním Pacifiku, někde u ostrovů Kodiac. Snad má cesta dopadne dobře. I kdyby Asiaq hodně chvátala přes Atlantic, týden to určitě bude trvat, přemítal. Pousmál se nad tím, že před měsícem oslavil ve zdraví  své sto šedesáté třetí narozeniny v plné mužné síle. Vzpomenul, že nedávno před pouhými patnácti lety, byl přijat do širšího konzilia poradců Velkého Společenství Mudrců. Sice jen s titulem docent ale s nadějí, že za dalších osmdesát pět let může být jmenován řádným profesorem.  Zaregistroval, že se přibližuje k další plavební komoře na kanálu. Na semaforu před ocelovými vraty komory matně rozeznával současné červené i zelené světlo. Přibližoval se a přemýšlel o jak naložit s časem čekání  na proplavbu. Nu což řekl si, počkám na proplavení až komorník dá signál. Není kam spěchat. Zastavil u mola. Pod semaforem komory rozeznával v protisvětle ztepilou ženskou postavu s vypracovanými rameny a ženskými měkkými tvary poprsí. Nejvíce jej však překvapil její ručně pletený svetr s dnes naprosto neobvyklým strukturovaným vzorem „Miradó“. Starý pádler sklopil hlavu a chtěl uchopit termosku s čajem, kterou měl v síťce na palubě kajaku. Kdopak by dnes tohle uměl, pomyslel si potichu pro sebe.. Vždyť dnes již dívky a mladé ženy neumí na pletacích jehlicích tvořit vlněnou krásu. Mám ten dojem, naposledy byl tento vzor v módě někdy před čtyřiceti dvěmi léty a předtím snad před dalšími devadesáti šesti. Ach ano, tenkrát, to jsem byl ještě jinoch, snad pouze ani ne třicetiletý. Nestačil ani vychutnat bylinou směs v termosce, když vyslechl poznámku:

“Máte nějaké divné pádlo“.

Ten hlas nepochybně přicházel zhora. Zvedl hlavu ale jediná dosažitelná osoba byla právě ta majitelka svetru. Ještě že jste nepoužila nějaký nevhodný, nebo dokonce urážlivý přídomek mého grónské pádla, opáčil starý muž v mořském kajaku. To by mohlo znamenat smůlu, Anežko!

„To jste si mne spletl s nějakou jinou, dědo, já nejsem Anežka!“

Uraženě se otočila se a chtěla vykročit na druhou stranu. Ale Vaše mamička Věra chtěla přeci Anežku, jenže tata Bedřich matčinu volbu  zařízl, odvětil starý muž již příkře.  Bál se tímto vznešeným a urozeným jménem světice škraloupu v profesní kariéře, dodal po chvilce. Strnula a pomalu otočila hlavu.

„Vy znáte mé rodiče dědo?“

Sejděte sem dolů na molo, pokud ovšem chcete Anežko. Vytrénovaným krokem sportovkyně způsobně přiběhla po schůdcích dolů, jako natěšená školačka. „Tak povídejte dědo.“ Promiňte Anežko, chtěl bych ještě jednou ucítil tu strukturu Vaší pletené a jistě hřejivé vzácnosti „Miradó“, řekl starý muž a ukazoval na její svetr. Naklonila se.

„To se tak jmenuje? Ani nevím, mamička snad jen říkala, že to pletla ještě než jsem se narodila.!

On ji rukou objal předloktí. Je to opravdu kvalita, skutečná vzácnost, řekl.
     Víte před mnoha lety, kdy jsem byl ještě silný a odvážný muž, chodil jsem do kopců, do skal. Fascinovalo mne ticho a pohled tam dolů, když mne hora pustila až na vrchol. Procházela mnou ta nepopsatelná euforie při  pohledu do suťových polí, morén a skalních žlebů. Měl jsem rád horská plesa. Nejmenší byla nehluboká, světle modrá. Po nich v ranním slunci skotačily bílé mráčky, jako beránci. Pěkně v řadách! Ta větší oka byla temně modrá, s hlubší vodou. V nich pak v podvečer na březích šlehaly blesky zapadajícího slunce. Ale opravdu miloval  jsem jen ta tyrkysová, s hlubokou ledovou vodou, ostrou jak břitva. Protože v nich byla ta ryzí síla a pravda. A pravda může být velmi krutá, proto o Vašem otci zatím nemluvím. Musíte ním velký respekt a vnitřní sílu se s ní vyrovnat. Jenže vše už je dávno, moc dávno. A tak snad teď mohu jen gratulovat k tomuto nádhernému tyrkysovému vzoru „Miradó“. Velice jej obdivuji a zjevně Vám sluší!

„To je smutné, řekla podrážděně, že si utahujete ze ženy jako jsem já a také z mé mamičky! Ten svetr je přeci světle zelený, ne tyrkysový! Špatně vidíte dědo!“

Ó nikoliv, odvětil starý muž, je tyrkysový. Veškeré pocity lidí zde na zemi totiž mění věk, kdy dotčenou věc, vůni, nebo barvu  vnímají. Totiž  tyrkys jako drahokam je symbolický kámen mudrců a přináší štěstí a také ochranu tomu, kdo ji nosí. Víte to? Až budete babičkou, určitě budete vnímat  barvu této nádhery jako tyrkys, řekl smířlivě. Vytrhla mu své předloktí, které pevně objímal a napřímila se.

„Jak mohu být babičkou, když nemám vlastní děti? A navíc! Máte hrozně studenou ruku, cítila jsem to i přes ten svetr. Dokonce bych řekla, ledovou!“

    Víte Anežko, každý starý člověk už dokáže šetřit energií. To je prostě zkušenost. A propos, hněv není dobrý rádce, když neznáte všechny okolnosti dnešního setkání.

„Tak dobře, pochválím Vám to Vaše grónské pádlo, abych nepřivolala smůlu. Mohu ho i pohladit?“

Dobře, udělejte to, řekl starý pádler. Vynořil list pádla z vody tak, aby byl blízko její ruky. Chvíli váhala, hleděla na nápis v neznámé řeči a jednoduché kresby. Uv-dlo-sia-kvé, slabikovala. To je co? Anežko, to lze přečíst na noční jasné severní obloze. Protože Inuité věříli, že na noční obloze jsou jejich budoucí děti. Pak nabízené pádlo objala a chvíli silně tiskla. „

„Snad to stačí ke štěstí i když tomu nerozumím.“

Vykročila nahoru, na plato kamenného roubení plavební komory. Doufám, že mi Anežko zamáváte na rozloučenou, volal muž v kajaku za Anežkou. Přede mnou je ještě dlouhá cesta. 
    Došla k semaforu, na kterém už svítila jen zelená. Usilovně mávala, když se střetly jejich oči. „Je to stejně divný patron, ale zajímavý, pomyslela si.“  Starý muž se ze všech sil opřel listem pádla do vody a hrdě vypjal hruď. To ostatně dělají všichni muži, když cítí na svých plecích pohled mladé ženy. Mějte se dobře a ať Vás v zeměpisu a tělocviku žáci nezlobí ! Ten nápis na listu pádla je přeci grónsky, mohla byste o vysokém severu něco říci i svým žákům. A brzy na shledanou, zvolal z hladiny ! No tohle, podivila se ! On ví i co učím!
            Podzim se překlenul do nastupující zimy, když „Anežka“ připravovala dárečky pro své dvě malé neteře a synovce. Blížil se datum „Čerta a Mikuláše“. Poohlédla koutkem oka do kalendáře a zaregistrovala červeně zakroužkovaný termín =Preventivní roční lékařská prohlídka= V nejbližších dnech tedy dost nerada absolvovala pohovor s obvodní lékařkou a s odpornými žádankami vykonala návštěvy odběrných míst vzorků s povzdechem :“To papírování je všude!“ Když pak, po několika dnech, vstoupila do ordinace lékařky pro konečný verdikt, byla překvapena jejím úsměvem.

„Ano výsledky jsou dobré, ale ještě Vás pošlu na gynekologické pracoviště, sdělila jí. Podle výsledků jste totiž gravidní, Vy to nevíte? Řekla bych tak čtrnáctý týden? Myslím, že ten „Váš“ tělocvik ve škole na chvíli pustíte k vodě. „Sestři“, napište žádanku na gynekologickou ambulanci v nemocnici. Vyšetření slečny Mgr.Věry Kalné s poznámkou - gravidita. Lékařka hned dodala: „Jděte hned, slečno! Máte štěstí, teď se právě vrátil ze zahraniční stáže pan primář Ledový!“

            Zcela konsternovaná opustila ordinaci s poukazy a potvrzeními a při chůzi chodbou polikliniky si mumlala:

„Tak já nešťastná ženská jsem ve čtyřiceti prý dokonce těhotná a to nemám léta žádného chlapa! Mamička mi sice za mlada říkala, že přijde švarný šohaj a políbí mne pod naší rozkvetlou lípou! To že bude k mému štěstí pro začátek stačit! Tož opravdu nevím, co se to se mnou děje. Tak počkat! Říkala čtrnáctý týden, to by to muselo…, to bych musela…, takže někdy v srpnu? Ten starý muž v mořském kajaku u toho kanálu! Já to věděla, já něco tušila. Mrazilo mě pak dlouho v zádech. A že se ještě uvidíme a brzo! Ale však mne držel jen za ruku? Nebo to pádlo s grónskými nápisy mělo takovou sílu? No jasně, on to pádlo nechal začaroval šamanem, tam na vysokém severu, u Inuitů !“
-----
            A jak to milé dospělé děti skončilo? Přeci za nějakou dobou se narodil „Anežce“ chlapec, se světlými, tuze světlými vlásky. I primář Ledový se divil té zprávě, že na patičce novorozence bylo vytetováno Uvdlosiaq.

„No tohle, to by měl vidět můj táta. Ten viděl jako vesnický doktor leccos, ale tohle za jeho časů určitě nebylo. Nebo že by můj praděd? Sice jsem jej neznal, ale byl to prý velký znalec žen a mudrc k pohledání. Jo tenkrát felčaři, to byly kapacity! Latinsky ten nápis není, to ne, ještě dodal.“

     Ještě štěstí, že v nemocnicích už je mezinárodní personál. Tedy sestřičky Ukrajinky to nerozluštily, ale sestra z Dánka tomu rozuměla dobře. Přeci Hvězda, to je inuitsky Hvězda! Od té doby byla Anežka se synáčkem přešťastná, neboť Uvdlosiaq rostl do statného šohaje opravdu jako z vody. A primář Ledový? Ten dál cestuje a hromadí zkušenosti. A vy ostatní, pokud potkáte na vodě v mořském kajaku stříbrovlasého kmeta s bílým plnovousem a grónským pádlem v rukou vězte, že to může být třeba docent nebo dokonce už profesor Velkého Spolku Mudrců. Stačí, když přednesete nějakou inuitskou zaříkávačku. I Vám může učinit dobrý skutek.
     --------------  A zazvonil zvonec a pohádky je konec…----------------

P.S. Naši staříci a stařenky říkávali:“ Líná huba, holé neštěstí!“ A tak vždy pozdravte a pohovořte s poutníky a jinými pocestnými tuláky v mořských, nebo i jiných kajacích. Jen tak dojdete rady zkušených, s poznáním na Vaší cestě ke štěstí! V tom Vám ty extra placaté smartpfouny, Aj-prdy a brblající navigace nepomohou, leda Vás dovedou do slepé uličky, kde Bůh ZIPUS dávno stáhl všechny rolety!  DOBROU NOC!

Pro ty, kteří by chtěly také potkat nějakého docenta, nebo profesora Velkého Spolku Mudrců
Zaříkání  vládkyně počasí a větrů Asiaq   / V závorce=opakování fráze/

Východní Inuité:
Ja - já, ja – já ( nutno rytmicky se záběry listů grónského pádla ve vodě)
(Na bílých vlnách v kajaku nic neulovíš)
Ja - já, ja - já
(Když vichřice převrátí i saně)
(přečkej ve sněžné jámě)
(pak se vrať domů k olejové lampě)
Ja - já, ja - já
(Jaro přinese buřňák, s tlukotem křídel přinese Slunce)
Ja - já, ja - já

Polární Inuité:
Ja - já, ja - já
(Na vlnách v bouři s kajakem narvala neulovíš)
(Ve vánici s harpunou medvěda nepotkáš.)
Ja - já, ja - já
(Přečkej zlý čas v domě s olejovou lampou)
Ja - já, ja - já
( Přiletí buřňák a přinese Slunce.)
Ja - já, ja - já

Tímto zaříkadlem se odhání Tupilaci:
Ja - já, ja - já
(Pronásleduje mě, pronásleduje mě velký černý pes)
(Vlez si do postroje mého psa a zmiz)
Ja - já, ja - já
(Musíš jít k nějakému lovci)
Ja - já, ja - já
(Co to mám v klíně?)
Ja - já, ja - já
(Vždycky jdeš přece svou cestou)
(Tak jsi jdi po svých)
Ja - já, ja - já

Když lovce na širém moři přepadne bouře a má potíže, musí zaříkávat:
Ja - já, ja - já
(Copak mne to nese ke břehu?)
Ja - já, ja - já
(Moje babička mne nese ke břehu)
Ja - já, ja – já

Uvdlosiaq=Hvězda
Immap Ukuua=matka moře, v podmořských zahradách držíce veškeré mořské živočichy. Po prosbách šamanů jsou vypouštěna tak, aby Inuité měli co jíst a čím se odívat.
Asiaq=vládkyně počasí a větrů, veškerých lomozů a blesků nebeských
Tupilaq=zkázonosný skřet stvořený lidmi z kostí lidí a zvířat (posílaný protivníkovi ke škodě)
Anqiaq=neviditelný strašidelný duch

Tohle vyprávěli naši předkové. A tím tento příběh končí.

Z vyprávění Inuitů sepsal vyprávění i příběhy a přeložil do dánštiny Knud Rasmussen.
Do češtiny pořekadla i příběhy přeložili pánové Horský, Mencl, Lyčka.