Téma: Těžký život seakajakáře
Potkalo mne štěstí. Jsem vděčný. Celý život je přilepené. Ostatně nebýt manželky, kde bych skončil? Je nádherná, chytrá a dlouhodobě vyvíjí zájem zlepšit se ve vaření. Ovšem hlavní přednost je, že je dostatečně socializovaná.
Přinesla natěšeně do naší kuchyně dvě identické keramické designové mističky (matný pseudo alabastr se zlatým, velice jemňoučkým zdobením) s dřevěnými leštěnými uzávěry.Postavila je na stůl s jasanovou deskou a určila, že v jedné bude sůl nad zlato a v druhé cukr nad stříbro. Je totiž tak socializovaná, že tímto činem zapudila a odmítla zcela nevhodné, neestetické a vůbec křupanské miniskleničky s oušky. Dokonce bez uzávěrů! Pro rozlišení nových objektů na stole mističku se solí označila tečkou, poněkud menší než mexický dollar. Ta „cukrovka“ (vím, jsem nevzdělatelné, tupě vydlabané zvíře, rodu mužského) zůstala bez označení.
Není se co divit, snad jen po týdnu jsem si osolil ranní bylinný nálev. Udělal jsem hrdinu s výrazem, že vrcholový sportovec potřebuje také sůl. Půllitrový ucháč jsem následně zvrhl do mých prostopášným útrob. Nic jiného mi nezbývalo. Dávno jsem se smířil s hypotézou žen prolínající mým životem, že chlap myslí furt na jedno a estetično, nebo dokonce vyšší cíle milostného života jsou podle něj na hovno. I jako zcela nevšímavému a tupému tvoru mi bylo divné, že ony dva designové středopolné objekty zmizely nenápadně po měsíci z našeho jídelního stolu.
--
Ten den bylo na moři doslova peklo. Pražící slunce, zesilující nárazový vítr, mořská pěna bičující můj obličej. Před soumrakem jsem z posledních sil a štěstím náhody vytáhl mořský kajak na plošinu , kam by se už další nevešel. Doslova jsem padl na pouze rozbalenou podložku a rozvinutý spacák, lodní pytle těsně vedle mého zdecimovaného těla.
Počítal jsem chvíli hvězdy a kondenzační čáry letadel a přemýšlel, co mohu očekávat zítra. Napadlo mne, že jsem neprovedl večerní hygienu. Jako tupé bezmozečné zvíře jsem stranou vyplivl zbytek soli a řas, zcela nádherným stylovým obloukem přes obrysy kajaku. Vědom si záludností hygieny jsem si ozřejmil minulý případ, kdy jsem v oblasti oné spařené, avšak velmi potřebné části mého těla, chytil vlka. Vytrčil jsem levou ruku a na pravoboku nahmatal a rozevřel loďák, kde se ukrývala subtaštička s nabalenými proprietami. Radostně jsem uchopil tubu a při nadzvednutí dotčené zadní tělesné oblasti řádně provedl namazání jak pozadí, tak i popředí.
Při postupném upadání do kóma jsem pociťoval jakýsi lehký chlad a určitou drsnost. Bylo to divné, ani posledním zbylým mozkovým polozávitem jsem nenašel odpověď na otázku, proč bych chladivou emulzi balil. Chladivé emulze zásadně nepoužívám, miluji jen hřející. Snad proto jsem pojal za manželku onu osobu, která mne celý život zalévá zářícím teplem. Pravda s občasnými studenými výlevy, kdy a kde jsem co zase posral.
Když jsem se ráno probral novými paprsky a vymotal se z teplého, čistě bavlněného prádla, abych své nahé tělo vykoupal a řádně znovu nasolil, zjistil jsem překvapivou věc. Použitá Indulona do mé kůže nevsákla a pozadí i popředí vykazovalo nemocničně bílou barvu. Pak mi to docvaklo, ta ku-rewská tuba je stejná jako zubní pasta!
Opravdu nevím, zda při zimní pravidelné prohlídce tohle budu vyprávět mé krásné, mladé, velmi chytré a jistě řádně socializované stomatoložce.