Den s milenkou

(Esence čehosi nade mnou)
Včera to nešlo. Dej si pauzu, dnes v lodi neumírej, hlásil hlas hodného Hovnivála, který dlí permanentně v rokli tam pod hřebínkem mého lesíka, navazujícího domu na lesní samotě.
Můj Hovnivál lesní je navíc sportovní typ a tak při ranním rozjímání na pergole zapnul přenos pinkání gladiátorů v cihelně pana Garrose u Paris. Mně to neva, mě nabouchá dva kanáry i dvanáctiletý vnuk. Já si to mohu dovolit. Dovolit mu aby měl radost. Pro mne takový smetení má i význam. Člověk vidí Svět i ze zdola, když v roští za kurtem loví míček. Raději se tedy jen dívám.
A jak ta Barča Krejčíkovic umí mést, i Corinku Gaufovic vyškolila.
A co moje plastová  „Kodiaková“ JOAN? Čekala spořádaně na stříšce pidiauta. Dočkala se ráno druhý den. Hovnivál lesní sportovní byl ukojen, astrologicky vyvážen a já vyrazil na pivo. Jen blázen může pádlovat z Jistce na Otavě na plný pecky čtyři hodiny do krčmy. Těšil jsem se, už pod Zvíkovským hradem, neboť tělo chtělo teplou polífku a pecen pidichleba, co cestou ve Zlivici prodává soukromá pekárna. Drobnou obavu pod Žďákovským mostem? Klid, ve dne nikdo sudy nehází do vody a tak přístav u Schawarziho, pod Orlíkem, byl potěšením. A měli! Měli naraženo!
A pak to přišlo.
Vůbec, ale vůbec nemáte tucha, co je žízeň. Totiž žízeň je silnější než lenost. Dal jsem si vítězné pifko! Jedno vítězné a druhé jako foršus na příští vítězství.
Jenom to se mě může stát, mě jo! Pod budlíkem nálevny s pípou, pod mohutným jasanem pomníček. Osmnáctiletá Simona byla na správném místě ve správné loďce. Jen do chvíle, co zpoza lodního motoráčku vystřelil na skůtru bezmozek, rovnou do loďičky milenců. Všechno se to posralo. Normální vražda. Ta mladá žena mohla mít děti, třeba i vnoučata a pečovat o zahrádku. Prostě ji zabil neukotvený adolescent aby ukojil své ego. Zkazil mi výlet.
A tak jsem tam stál, koukal do mraků a pozoroval jak přichází bouřka. Ta odplaví kde co. Jenže i ona je na blbost lidskou krátká.
-
Zpátky jsem svištěl v jednom zápřahu. Barča Krejčíkovic v cihelně taky makala naplno, proti muskulatorní a přiznejme si to i půvabné sekyrnici a gladiátorce Sakkari.
Jen ti, co potkali cizí blbost ve zlou vteřinu už nemají žádnou šanci a nemohou přemoci ani krizi.
Bára vyhrála a zasloužila si to, za léta odříkání a tvrdohlavou dřinu. Třeba vyhraje i finále a bude nesmrtelně slavná, jako Jana Novotná. Na mě nezáleží. Vlastně jo, dorazil jsem zpět za 205 minut zápřahem v plný palbě. Jako bonus mého výkonu dvě hodiny lilo a tedy příjemně chladilo. Pádlování v dešti miluju, pro tu úžasnost osamění. Ti měkkouši totiž zalezou ke kamnům, nebo alespoň přešlapují u spižírny. Průměrná rychlost za sedm hodin, šest celých devět. No na plasťák Kodiak si myslím slušné, v kategorii 67+.
Zvítězil jsem alespoň nad vlastní leností!